Filter
Vyčistiť formulárZaujímavé linky:
- ESGE webinar series
- séria webinárov Európskej spoločnosti pre gastrointestinálnu endoskopiu
- UEG online courses
- kreditované výučbové kurzy UEG
O obsah eLearningu sa stará:
Sekcia mladých gastroenterológov.
Úvod Biosimilární infliximab se zdá být srovnatelně účinný a bezpečný s originálním preparátem u pacientů s Crohnovou nemocí (CN) a ulcerózní kolitidou (UC), kteří zahajují biologickou léčbu. Nicméně údaje o převedení již léčených pacientů z originálního na biosimilární preparát jsou zatím velmi omezené. Cíl Cílem této práce bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost převedení pacientů s CN a UC na udržovací léčbě originálním infliximabem na infliximab biosimilární. Metody a pacienti: Do studie byli zařazeni konsekutivní pacienti s CN nebo UC na udržovací léčbě infliximabem, kteří byli převedeni na biosimilární infliximab. Všichni pacienti podepsali informovaný souhlas se změnou preparátu. Pacienti byli sledování prospektivně v pravidelných intervalech shodných s aplikací infuze. Při každé návštěvě byl vyplněn index aktivity nemoci (Harvey-Bradshaw index u CN a Simple clinical colitis activity index u UC), odebraná krev na krevní obraz, biochemii, farmakokinetiku infliximabu, odebraná stolice na fekální kalprotektin (FC) a byly zaznamenávané nežádoucí účinky léčby. Výsledky Do studie bylo zařazeno 74 pacientů, 56 s CN a 18 s UC, kteří byli převedeni po průměrné době léčby originálním infliximabem 3±2.2 let. Konkomitantní imunosupresivní léčbu dostávalo 34 (46%) pacientů, 1 pacient měl terapii kortikoidy. Většina pacientů, 51 (69%), byla v době převedení v klinické remisi, 16 (22%) pacientů mělo mírně až středně aktivní onemocnění a 4 nemocní (5%) měli těžkou aktivitu nemoci. V průběhu 24 týdenního sledování 2 pacienti ukončili léčbu z důvodu ztráty odpovědí (pacientka s UC) a výrazných artralgií indukovaných vs. biologickou léčbou (pacientka s CN); nebyla pozorována žádná alergická reakce. Na konci sledování nebyl pozorován signifikantní rozdíl v hodnotě C-reaktivního proteinu (4.3±8.0 vs. 3.6±4.5; p=0.78); FC (135±153 vs. 226±297, p=0.44), hladině infliximabu (3.4±3.8 vs. 3.8±3.3, p=0.23) a pozitivitě protilátek proti infliximabu (9.5% vs. 10%). Taktéž nedošlo k signifikantní změně klinické aktivity nemoci: remise 72% vs. 78%; mírná až střední aktivita 23% vs. 20% a těžká aktivita 9% vs. 2% (p>0.05). Závěr Převedení pacientů z originálního infliximabu na biosimilární infliximab se podle našich výsledků zdá účinné a bezpečné. Nicméně je potřeba dalších, hlavně randomizovaných studií s větším počtem pacientů a delším sledováním k posouzení efektivity a bezpečnosti.
Črevná mikroflóra sa správa v ľudskom tele ako samostatný orgán, ktorý ovplyvňuje metabolizmus, výživu a imunitný systém hostiteľa. Narušením rovnováhy medzi hostiteľom a črevnou mikroflórou vzniká široké spektrum ochorení. Fekálna mikrobiálna terapia (FMT) je liečebná metóda, ktorej cieľom je napraviť narušenú symbiózu prenosom stolice od zdravých darcov chorým jedincom. Metaanalýzou 4 randomizovaných placebom kontrolovaných štúdií bolo preukázané, že FMT navodzuje klinickú remisiu u aktívnej ulceróznej kolitídy (UC) u 28 % a klinickú odpoveď až u 50 % pacientov. Kazuistika je o 42 ročnom pacientovi s kortikodependentnou formou UC z nášho IBD centra, u ktorého sme realizovali FMT po prvýkrát. FMT sme podávali v týždňových intervaloch kolonoskopicky celkovo 3-krát, donormi boli 2 zdravé dcéry pacienta. U pacienta sme zaznamenali klinickú odpoveď a pokles fekálneho kalprotektínu na obdobie 1 mesiaca od realizácie FMT, následne však opätovne došlo k relapsu UC.
Úvod. Extracelulárna DNA (ecDNA) predstavuje DNA nachádzajúcu sa mimo buniek a podľa pôvodu sa delí na jadrovú (ncDNA), mitochondriálnu (mtDNA) a bakteriálnu (bacDNA). Doteraz však nebolo jednoznačne potvrdené, či ecDNA stúpa následkom zápalu alebo zápal vzniká ako dôsledok stúpajúcej ecDNA. Naším cieľom bolo stanoviť dynamiku koncentrácie ecDNA počas animálneho modelu ulceróznej kolitídy. Metodika. V experimente bolo použitých 48 myší kmeňa C57BL/6. Kolitída bola vyvolaná orálnym podaním 3% roztoku dextrán sulfátu sodného (DSS). Myši boli rozdelené do 4 skupín podľa počtu dní, kedy im bol podávaný DSS (0, 3, 5 alebo 7 dní). Na konci experimentu bola zmeraná koncentrácia celkovej ecDNA v plazme a explantoch z hrubého čreva. Výsledky. Koncentrácia celkovej ecDNA stúpala signifikantne so závažnosťou choroby. Celková ecDNA v explantoch bola najvyššia v skupine DSS 3, avšak nesignifikantne. Koncentrácia ncDNA v plazme bola najvyššia pri DSS 3 a najnižšia pri DSS 5. Koncentrácia mtDNA v plazme bola vo všetkých testovaných skupinách nižšia oproti kontrole. NcDNA v explantoch bola najvyššia pri DSS 3. MtDNA v explantoch nadobudla najvyššie hodnoty rovnako pri DSS 3 a ukázal sa klesajúci charakter naprieč testovanými skupinami. Diskusia a záver. Z našich výsledkov vyplýva, že spolu s progresiou kolitídy signifikantne stúpa koncentrácia celkovej ecDNA v plazme myší. Koncentrácia mtDNA v plazme počas kolitídy má klesajúci trend, avšak množstvo ncDNA sa veľmi nemenilo. Koncentrácia celkovej ecDNA v explantoch sa v rámci skupín nemenila. Aj mtDNA aj ncDNA v explantoch má od 3.dňa klesajúci trend, v prípade mtDNA signifikantne. V niektorých prípadoch bola štatistická analýza ovplyvnená vysokou variabilitou dát. Tieto výsledky by mohli v budúcnosti potenciálne slúžiť na vývoj nových postupov v terapii zápalových črevných ochorení, ktorých cieľom by bolo zníženie koncentrácie ecDNA v plazme.